Je to DLOUHÉ, ZATO INSPIRATIVNÍ 🙂 
Jak to všechno začalo?
Můj květinový příběh začal, když jsem se nedostala na výtvarné gymnázium. Volba padla na střední zahradnickou školu v Praze. V té době jsem občas pomáhala babičce a dědovi, kteří měli zahradnickou firmu. Řekla bych, že mě to podvědomě hodně ovlivnilo a zároveň jsem vždycky tíhla k přírodě. Na střední škole se mi dařilo. Byla jsem „šprtka“ :), ale jen proto, že mě to vážně bavilo! Latinské názvy mi samy zůstávaly v hlavě a vše šlo tak nějak samo. V průběhu studia jsem se dostala na několik floristických soutěží pod vedení mojí mistrové Zuzky. Zuzka mě hodně dala a zároveň byla a je úžasná kreativní bytost. Hodně mě také ovlivnila brigáda v květinovém studiu floristky Růženy Bubeníčkové, kde jsem se pozorováním hodně naučila.
Šla jsem na vysokou? Ano, jako první z rodiny!
Poté následovalo studium na České zemědělské univerzitě, které by se dalo považovat v prvních dvou letech za neúspěšné :). Poté jsem zvolila obor Zahradní krajinářské úpravy a bakaláře zdárně dokončila. Během studia jsme otevřely s mojí rodinou květinářství v Praze. U studia vysoké školy jsem potřebovala více peněz a peníze z květinářství mi nestačily. Proto se rozhodla pro brigádu na callcentru.
Byla práce v callcentru pro můj život zásadní?
Z brigády se nakonec stala práce na 7 let mého života, kde jsem se hodně naučila! Nejprve volání a prodej po telefonu, poté teamleadrská činnost malého týmu a nakonec jsem vedla obrovský prodejní tým. Prodávali jsme kreditní karty. Ano, byla to velká škola!
Chyběly mi květiny?
Ano, u této práce mi chyběly květin a tak jsem ještě navíc chodila do květinářství na brigádu. Během té doby jsem si založila živnostenský list a začala jsem vyrábět na Vánoce a Velikonoce u sebe doma v obýváku a prodávala svoje výrobky ve vestibulu callcentra všem zaměstnancům. Stále jsem dělala i svatební výzdoby, které jsou moje srdeční záležitost. V té době ke mně také přišla možnost učit rekvalifikační kurzy floristky s jednou skvělou kolegyní a to byla další věc, která mě nadchla a moc bavila.
Byla práce v callcentru postupem času vyčerpávající?
Rozhodně byla. Časem přišlo vyčerpání z dlouhých pracovních směn, tvrdého prodeje a z lidí kolem mě, totální rozložení mého vnitřního světa, do toho rozchod s dlouholetým partnerem. Potřebovala jsem si všechno v životě přeskládat. I přestože jsem z callcentra chtěla už tolikrát odejít, tak mě tam stále něco drželo. A tak moje cesta vedla k tomu, že jsem se stala manažerkou vzdělávání. Školila jsem komunikační, prodejní i prezentační dovednosti a to mě baví do teď! Našla jsem se v této práci a vše vedlo i k výcviku manažerského koučování pod vedení Petry a Ládi Uhlíkových. Koučování jsem stejně jako květinám propadla a nejen protože jsem ho vlastně celé roky vědomě i nevědomě praktikovala při vedení lidí (na callcentru i při rekvalifikacích).
Postupem času jsem stále v callcentru zkracovala úvazek, abych měla prostor pro rozvoj své firmy. Tak jsem v tomto čase začala na částečný úvazek učit na své střední zahradnické škole, což pro mě znamenalo další možnost propojení toho, co jsem dělala nejraději – květiny a komunikace s lidmi. 🙂 Na střední škole jsem dva roky učila Botaniku a Zahradnické stroje. Obojí jsem, podle zpětných vazeb mých studentů, dokázala podávat tak, že si odnesli nejen probranou látku i něco do života. Moc mě to bavilo! Jenže co život přinesl dál? Chtěla jsem učit předmět floristika, protože by mě to bavilo ještě více a vím, že bych dokázala studenty nadchnout pro toto řemeslo. Z nějakého důvodu mě však život posunul zase kousek dál k mému snu a to je podnikat.
Co je mým snem?
Podnikat v tom, co mě baví a propojit svoje komunikační dovednosti s květinami. Místo učení floristiky jsem z pozice učitelky odešla. V 2015 se toho hodně událo v mém životě, byl to pro mě rok zásadních osobní i profesních změn. Stěhování za město, rozchod s velkou láskou, odchod z pozice učitele na střední škole, cesta do New Yorku (kdy jsem se ani tak nebála toho, že letím sama, ale dlouhého letu přes oceán :)), začátek floristického kroužku pro děti v Úvalech a mé první opravdové semináře pro dospělé, výcvik koučování, konec učení rekvalifikačních kurzů ve floristice a nakonec i odchod po 7 letech z callcentra.
Co bylo dál?
Do života jsme přivítala novou zkušenost a to stát se vedoucí květinářství ve Wine Food Market v Praze. Navrhla jsem ideu, sehnala tým, nakoupila zboží. Byla to ze začátku pro mě další velká neznámá a výzva. Myslím, že jsem sama v sobě obstála a že se nám daří mít dobrou kvalitu a skvělý tým. Navíc jsme měli podporující vedení, kterému se líbilo, co a jak tvoříme. Jsem člověk, který neustále něco dělá a potřebuji volnost ve svém životě. Proto mě to stále žene se v profesi osamostatňovat, tvořit a být nezávislá. V dubnu 2019 jsem místo vedoucí květinářství i přes velký výstup z komfortní zóny opustila. Než jsem stihla místo opustit, tak mě tam i potkalo velké štěstí v podobě mého laskavého muže.
Během roku 2015-2016 ve mě zrála myšlenka posunout svou značku, která začínala jako Elaflora, někam jinam. Došlo mi, že věci, které ráda dělám, se dají shrnout do názvu KVĚTINOVÁ KOUČKA. Tak jsem tady s vášní pro svatební výzdoby a semináře floristické i semináře osobního rozvoje komunikace a sebeprezentace. Těším na setkání s každým z Vás. Eliška
PS: Spoustu dalších zajímavých bodů mého života se tam nevešlo, třeba je tam někdy přidám. 🙂